O teorii čichu

Tajemství vůně: Tvar versus vibrace

Prozkoumat tajemství vůně může být poměrně náročné, jedno je jisté, že s jistotou nevíme, jak vlastně lidé rozlišůjí vůně. Ještě donedávna se zdálo, že teorie čichu známá jako hypotéza klíče a zámku dává smyslu. Mělo se za to, že je správné vycházet z tvaru molekul, které cítíme a z toho, jak tvar molekul zapadá jako klíč do zámku tedy do specifických receptorů v nose (Sell, C.S., 2006).

Tuto teorii poprvé navrhl v roce 1949 R.W. Moncrieff v článku pro časopis "American Perfumer". Na významu jí dodalo, když v roce 1991 Richard Axel a Linda Buck získali Nobelovu cenu za svůj výzkum. Objevili stovky genů v naší DNA kódující čichové senzory, které se nacházejí v čichových senzorických neuronech v našem nosu. Každý receptor je protein, který se mění, když se na receptor naváže odorant. Díky tomu, je do mozku vyslán elektrický signál. Vůně se skládají z velkého množství různých molekul a různé signály z n našich receptorů interpretujeme jako specifické vůně.

A pak se objevil Luca Turin a strhl lavinu zájmu. Luca Turin, profesor teoretické fyziky na Univerzitě v Ulmu, ve své knize The Secret of Scent: Adventures in Perfume and the Science of Smell (Tajemství vůně: Dobrodružství s parfémy a věda o vůních) přišel se staronovou revoluční myšlenkou o vibrační teorii čichu. A to začalo dávat ještě větší smysl. Stačí se obrátit ke geniovi, vynálezci, konstruktérovi a fyzikovi Nikolu Teslovi, který řekl:

„Chcete-li objevit tajemství vesmíru, uvažujte v termínech energie, frekvence a vibrace.“

Ve skutečnosti teorie vibrací je dřívější než teorie tvaru. Tu navrhl Malcon Dyson v roce 1938 a kterou v roce 1954 rozšířil Robert H. Wright a převzal biofyzik Luka Turin. Pan profesor Luca Turin se domnívá, že je vůně přenášena vibracemi a lidský nos je uzpůsoben tomu, aby tyto vibrace zachytil a mozek je interpretoval jako vůně, čímž vzniká čichový vjem. Luca Turin zastává názor, že každá molekula má určitý vibrační vzorec a pomocí „elektronového tunelování“ odhalují receptory v nosní sliznici kódovaný obsah těchto vibrací. Signál, v tomto případě vibrace, je převeden na nervový signál formou akčních potenciálů, nepatrných elektrických proudů, které se šíří podél neuronů. Ty jsou dále zakódovány do rozsáhlých synchronních struktur neuronového kmitání, jež se předávají skrze různé části mozku a začlení se do holistické interpretace odorantu. Právě v této fázi vědomě zažíváme vůně a přidělujeme jim význam. Zajímavé, že?

Víte, že člověk má 390 čichových receptorů? Tipnete si, na kolik pachů dokáží receptory reagovat? Jedná se o stotisíc pachů a možná ještě více. Tento fakt tím pádem bortí dosavadní představu zámku a klíče, tedy, že na každý pach je potřeba jeden receptor. A co víc, čichové neboli olfaktorické receptory jsou proměnlivé a jsou schopny reagovat na chemické látky, se kterými se před tím nesetkaly. Evoluce při svém hraní myslela na všechno. Boris Schilling, biochemik pracující pro společnost Givaudan, největší světovou firmu na výrobu aromatických a vonných látech, se sídlem v Ženevě ve Švýcarsku říká:"pokud se nejedná o jednovaječná dvojčata, žádné dvě osoby nemají stejnou genetickou výbavu pro čichové receptory."

Paradigma klíče a zámku je nyní nahrazováno novým modelem magnetické karty, jak jej pojmenovala J.C. Brookes z University College London. Tvar molekuly je důležitý, ale neméně důležitá je podobně jako na platební kartě také informace na ní nahraná. Tím se dostáváme k vibrační frekvenci molekuly vonné látky.

Pojďme si to tedy shrnout, doposud opomíjená vibrační frekvence je zásadní složkou, která určuje odér látky a mechanismu čichu zahrnuje kvantové pochody. Nutno zdůraznit, že se nacházíme ve stádiu experimentů. Čas vše prokáže. Možná je vše jinak.

Vše voňavé,

Kateřina

- aromaterapeutka a parfumérka

Foto: Ajay Karpur pro Unsplash

Reference:

BROKES, J.C. a kol, 2012. The swipe card moedel of odorant recongnition. Sensors, 12(11) 15709-15749

OLENDER, T. a kol., 2008-2009. Update on the oflactory receptro gene sueprfamily. Human genomics, 3, 87-97

RATAJC, P. Jak fungují éterické oleje: Pohled z ptačí perspektivy. Phytovolatilome [online]. 9. 4. 2019, [cit. 2023-05-26]. Dostupné z: https://www.aroma-atelier.cz/jak-funguji-etericke-oleje-pohled-z-ptaci-perspektivy

SELL, C.S. (2006). On the upredictability of odor. Angewandte Chemie International Edition, 45, 6254-6261

TURIN, Luca. The Secret of Scent: Adventures in Perfume and the Science of Smell. New York, Ecco, 2006