Botanické názvy a chemotypy: víte, co je ve vaší lahvičce?

Koupili jste si někdy lahvičku éterického oleje, abyste následně zjistili, že už máte stejný olej, jen s jiným jménem? Nebo ještě hůře, že používáte nesprávný éterický olej nebo jej používáte nevhodně? Proto je důležité znát botanické nebo latinské názvy, ale to není jediný důvod.

 

V tomto příspěvku vám ukážu, jak jsou botanická jména strukturována a jak je správně psát. Své znalosti o botanických názvech si můžete vyzkoušet. Také vysvětlím, co chemotypy opravdu jsou, a objasním některé běžné mylné představy o nich. Ale začněme popořádku...

 

 

OBECNÉ NÁZVY ROSTLIN: NEJASNOSTI

 

Rostlinné království je obrovské a se stovkami tisíců vyšších rostlinných druhů není tedy divu, že ohledně jejich názvů dochází k tolika nejasnostem. Například podle webu The Plant List (Seznam rostlin) existuje v současné době 986 přijatých druhů šalvěje (Salvia), 47 druhů levandule (Lavandula) a 42 druhů – se stovkami kultivarů – máty (Mentha).

 

Druhové názvy

Status 2.211 druhových názvů pro rod Salvia zaznamenaných na webové stránce The Plant List (Seznam rostlin), je následující:

 

	Status	Celkem
	Přijato	986	44,6%
	Synonymum	1109	50,2%
	Nezařazeno	0	0%
	Nehodnoceno	116	5,2%

Z druhových názvů je,

• 18 zaznamenáno jako neplatných

• 126 zaznamenáno jako nezákonných

• 2 zaznamenáno jako pravopisné varianty

  

Tradiční názvy rostlin jsou často příliš obecné nebo mají rostliny, které patří do různých čeledí, stejný název. Podívejme se na některé příklady.

Cedr je obecný termín, který se může vztahovat na asi 30 různých druhů rostlin. Zatímco cedr atlaský, himálajský nebo libanonský jsou „pravými“ cedry - patří do rodu Cedrus z čeledi borovicovité (Pinaceae) – cedr viržinský (neboli východní červený cedr) jsou botanicky jalovce: patří do rodu Juniperus čeledi cypřišovitých rostlin (Cupressaceae) (pozn. překladatele v anglicky mluvících zemích se pro jalovec viržinský (Juniperus virginiana) používá jako běžný název cedr viržinský „ Virginian cedarwood“ ).

 

Stejně jako termín růžové dřevo, který se může týkat mnoha druhů Vauquelinia, Dalbergia a Aniba. Jen ten posledně jmenovaný, Aniba parviflora, nyní ohrožený a přísně regulovaný, je zdrojem ctěného éterického oleje.

 

Další běžná botanická nejasnost je mezi rody Geranium a Pelargonium. Historicky byly oba rody klasifikovány jako Geranium a později byly reklasifikovány do dvou odlišných rodů.

 

To, co je dnes běžně známo jako éterický olej geranium, je skutečně získáváno z listů druhů Pelargonium (P. graveolens, P. capitatum a P. radens) a kultivarů. Účinky éterického oleje byly navíc obvykle připisovány účinkům celé rostliny – většinou vodních extraktů – Geranium robertianum nebo G. maculatum. Takové zobecnění příznivých účinků éterických olejů s bylinami je v aromaterapii rozšířené. O této a dalších chybných představách jsem napsala ve svém článku How to find reliable essential oil information (Jak najít spolehlivé informace o éterickém oleji).

 

Nicméně tato mylná představa přetrvala až do dnešního dne, a to pravděpodobně proto, že druhy Geranium byly v Evropě dobře známé a používaly se zde dlouho předtím, než byl rod Pelargonium do Evropy koncem 16. století přivezen z Jihoafrické republiky (Lis-Balchin 2002). 

Ale nejasnosti zde nekončí. Z Bulharska pochází tzv. zdravetz, esenciální olej z kakostu oddenkatého (Geranium macrorrhizum), který se zcela liší od éterického oleje geranium jak v chemickém složení, tak v léčebných vlastnostech.

 

PROČ BYCHOM MĚLI ZNÁT BOTANICKÉ NÁZVY?

 

Existují dobré důvody, proč by měl kdokoliv, kdo používá léčivé rostliny nebo jejich aromatické extrakty, znát botanické nebo latinské názvy: 

• vyhledávání podle botanických názvů významně zvyšuje šance na nalezení spolehlivých informací o nich – o jejich složení, tradičním použití, farmakologických vlastnostech a způsobu aplikace;
• někdy se produkty ze stejných druhů rostlin prodávají pod různými obchodními názvy (např. divoký pomeranč/ sladký pomeranč - oba jsou Citrus sinensis, pomerančovník čínský). Nebo naopak, podobný tradiční název může být připsán botanicky odlišným druhům, jak bylo popsáno výše. V obou případech botanické názvy objasní, jakou rostlinou se zabýváte.
• nesprávně napsané botanické názvy (nebo jejich nedostatek) mohou také znamenat neschopnost vašeho informačního zdroje nebo dodavatele. Vyvarujte se jakéhokoli poradenství v oblasti aromaterapie založeného pouze na obecných názvech rostlin.

 

JAK SPRÁVNĚ PSÁT BOTANICKÉ NÁZVY?

Klasifikace rostlin a jejich botanické pojmenování umožňují komunikaci mezi lidmi po celém světě, abychom všichni věděli, o čem mluvíme. Pojmenování se řídí pravidly Mezinárodního kódu nomenklatury řas, hub a rostlin (ICN).

 

Latinské pojmenování používá binomickou nomenklaturu, formální systém pojmenování všech živých organismů, kterou zavedl Carl Linné (Carl von Linné, Carolus Linnaeus) v roce 1753: název rodu, ke kterému patří druh, následovaný druhovým přídavným jménem. Zatímco název rodu je jedinečný, druhové přídavné jméno je popisnější. Stejné druhové přídavné jméno, zejména obecné, jako jsou officinalis, vulgare, montana atd., lze použít s různými názvy rodu (např. Rosmarinus officinalis, Salvia officinalis, Melissa officinalis, Calendula officinalis, Jasminum officinale atd.)

 

Název rodu začíná velkým písmenem a přídavné jméno malým písmenem. Obě jména jsou psána kurzívou.

 

 

Ve vědeckých textech následuje za názvem zkrácené jméno nebo iniciála osoby, která jako první druh identifikovala (např. „L.“ pro Linnaeus). Hybridní druhy jsou označeny symbolem „x“ za rodovým názvem, po němž následuje název hybridního druhu.

 

Uveďme příklad. Thymus je společné rodové jméno pro mateřídoušku i tymián (rod Thymus v sobě zahrnuje mnoho druhů a poddruhů). Tymián obecný (Thymus vulgaris L.) je zvláštní druh tohoto rodu. Patří do čeledi Lamiaceae (Hluchavkovité, pozn. překladatele). Názvy čeledí a vyšší taxonomické kategorie jsou psány velkým písmem na začátku a bez kurzívy.

 

Správná identifikace mnoha druhů, včetně druhů rodu Thymus, může být náročná i pro odborníka v botanice. V případech, kdy je rod znám, ale druh je nedefinován, je název rodu následován písmeny „sp.“ (zkratka pro druh), např. Thymus sp.

 

 

Učení botanických názvů nemusí být namáhavé. Tady je hezký malý kvíz, který jsem pro vás vytvořila, abyste se naučili - nebo si vyzkoušeli své rozšiřující se znalosti – o některých nejčastějších siličnatých rostlinách. Příjemnou zábavu!

 

Abychom byli spravedliví, latinské názvy samy o sobě mohou způsobit zmatek kvůli různým synonymům.

 

Například existuje asi 30 různých synonym  pro německý heřmánek. Mezi nejběžnější patří Chamomilla recutita, Matricaria recutita a Matricaria chamomilla – posledně uvedené pojmenování je přijatý název.

 

Některá běžná synonyma pro levanduli jsou Lavandula angustifolia (přijaté), L. officinalis a L. vera - všechny odkazují na stejný druh, levanduli anglickou nebo pravou. Můžete použít webovou stránku The Plant List (Seznam rostlin), abyste zjistili, které názvy jsou synonyma pro stejný druh a které z nich jsou aktuálně přijaty.

 

TAXONOMIE, VĚDA KLASIFIKACE

 

Cílem taxonomie je klasifikovat všechny známé organismy do hierarchicky organizovaných skupin nebo taxonů založených na jejich evoluční příbuznosti. Zde jsou příklady z Integrovaného taxonomického informačního systému (ITIS) pro levanduli anglickou, tymián obecný/mateřídoušku obecnou a řebříček obecný:

 

Z těchto diagramů můžete vidět, že levandule a tymián/mateřídouška jsou spolu navzájem více propojeny než s řebříčkem. Zatímco třetí sloupec patří do čeledi Asteraceae (Hvězdnicovité pozn. překladatele), levandule a tymián/mateřídouška patří do čeledi Lamiaceae (Hluchavkovité pozn. překladatele). Přesto všichni patří k semenným rostlinám (spermatophytes), které patří k cévnatým rostlinám (tracheophytes), apod.

 

Evoluční příbuznost však není dobrým ukazatelem aromatických profilů rostlin. Rostliny patřící k témuž druhu mohou produkovat podstatně odlišné éterické oleje (viz. chemotypy) a rostliny z různých čeledí mohou mít podobné aromatické profily.

 

Čajovník citronový (Myrtaceae), verbena citronová (Verbenaceae), voňatka citronová (Poaceae) a meduňka (Lamiaceae) patří ke čtyřem různým čeledím, přesto se vyznačují vysokým obsahem citralu (> 50%), který jim dává výrazně svěží vůni.

 

CHEMOTYPY

 

V botanice existuje řada kategorií poddruhů, ale ve světě aromatických rostlin a jejich výtažků obvykle mluvíme o chemotypech. Různé zavádějící informace o chemotypech lze nalézt na internetu a též v některých populárních knihách.

 

Chemotyp není poddruh ani jiná taxonomická (systematická) kategorie. Bylo navrženo několik definic, které se zcela liší (Holopainen a kol., 1987, Santesson 1968).

 

Chemotyp označuje skupiny organismů – obvykle rostliny a mikroorganismy – patřící ke stejnému druhu, který vytváří zřetelně odlišné soubory sekundárních metabolitů. Tyto rozdíly musí být konzistentní, což znamená stabilní v měnících se prostředích, a dědičné. V biologickém pojetí odrážejí chemotypy spíše genetickou variabilitu než fenotypovou plasticitu (Polatoglu 2013, Karban a kol., 2014).

 

U aromatických rostlin byly chemotypy tradičně charakterizovány rozdíly v jednotlivých dominantních těkavých složkách, na jejichž základě byly definovány čisté nebo smíšené chemotypy, v závislosti na tom, jak velké tyto rozdíly jsou. V současné době se používají multivariační statistické metody, např. faktorová nebo klastrová analýza, které berou v úvahu celé množiny těkavých látek rostlin a řadí je do statisticky definovaných skupin.

 

 

Příklad statistického faktoringu vzorků éterických olejů z kajeputu (Melaleuca quinquenervia) do odlišných skupin na základě jejich těkavých profilů (převzato z Ramanoelina a kol., 2008)

 

Z důvodu jasnosti jsou chemotypy pojmenovány podle jedné nebo dvou nejzřetelnějších složek vytvářených určitým chemotypem. Takže „Thymus vulgaris ct. geraniol“ má zřetelně vyšší obsah geraniolu ve srovnání s jinými chemotypy, „Thymus vulgaris ct. linalool“ má více linaloolu atd.

 

Chemotypy se mohou nebo nemusí shodovat s určitými poddruhy, odrůdami nebo ekotypy, což znamená, že mohou být buď morfologicky nerozlišitelné, nebo vykazovat výrazné rozdíly. V každém případě je chemotyp primárně individuální vlastností každé rostliny, bez ohledu na to, zda je rostlina destilována nebo jinak zpracována k získání aromatických složek. Pokud se např. chemotypizované vzorky destilují, tak esenciální olej i hydrolát budou patřit ke stejnému chemotypu, a to i přes potenciální rozdíly ve svých těkavých profilech. 

Ne všechny rostlinné druhy produkují chemotypy, ale ty, které ano, mohou mít obrovsky odlišné těkavé profily. V extrémních případech může jediná složka tvořit více než 50% těkavé frakce patřící k jednomu chemotypu, avšak v jiném může chybět. Proto musí být chemotypy označeny na lahvičkách – zejména pokud není k dispozici GC-MC zpráva.

 

 

O autorce:

Petra Ratajc vystudovala biologii na univerzitě v Lublani a získala titul Ph.D. výzkumem v oblasti léčivých aromatických rostlin a éterických olejů. Jejím posláním je zprostředkovat výzkum veřejnosti tím, že poskytuje spolehlivé a nezávislé informace. Více o Petře naleznete na http://phytovolatilome.com 

REFERENCE

Holopainen, M., Hiltunen, R., von Schantz, M., 1987. A study on tansy chemotypes. Planta Medica 53 (3), 284–287.

Lis-Balchin M. 2002. History of nomenclature, usage and cultivation of Geranium and Pelargonium species. In. Lis-Balchin (Ed.), Geranium and Pelargonium: History of Nomenclature, Usage and Cultivation. Medical and Aromatic Plants – Industrial Profiles (pp. 5-6). Taylor&Francis, London.

Karban R, Wetzel WC, Shiojiri K, Ishizaki S, Ramirez SR, Blande JD (2014) Deciphering the language of plant communication: volatile chemotypes of sagebrush. New Phytologist 204:380–385.

Polatoglu, K., 2013. Chemotypes – a fact that should not be ignored in natural product studies. Natural Products Journal 3 (1), 10–14.

Santesson R. 1968. Svensk Naturvetenskap, vol 21. Stockholm, Sweden: Allf, 176–184.

 

Zdroj a copyright:

http://phytovolatilome.com/

Přeloženo se svolením autorky.

Petře děkuji za báječnou spolupráci.